| ELYSIUM | press | recenze | Shadows From Underground vol. 1 |

Elysium, brutal-popová skupina z Týnce nad Labem

press

zpět

Shadows From Underground vol. 1 CD kompilace časopisu Pařát #20 (webzine Metal(n)ation) www

Poslední číslo magazínu Pařát sebou přineslo kromě již tradiční porce kvalitních informací z ug podhoubí také věc zcela netradiční – tedy samozřejmě co se tohoto plátku týče a tou je vůbec poprvé v historii časopisu přiložená CD kompilace „Shadows From Underground“. Úzká personální provázanost časáku a firmy Crystal Productions začíná přinášet první ovoce a tak se necháme překvapit, jak se věci budou v budoucnu mít, přece jen kompilačka svého času způsobila nemalé problémy tehdy zavedenému Whiplashi a ani takový komerční kolos, jakým je Spark její vydávání neustál a po pár číslech zabalil. Doufejme, že Pařát nedopadne stejně.

Kompilačka je vyvedena stejným způsobem, jaký dobře známe z předních tuzemských letních festivalů – tedy s plně barevným bookletem, v němž si najdete základní informace o každé ze zúčastněných skupin, o kterých se nyní ve zkratce zmíním: CD zahajují modernisti Liveevil okolo neposedy Petra Staňka ochutnávkou ze svého new alba „Arctangel“ – okamžitě rozpoznatelný vokál výše zmíněného jako za jeho působení v SSOGE - našláplá skladba na úvod – více v Emptyho recenzi. Druzí jsou The Neunikneš a mastí vcelku klasický punk, jež nevybočuje nijak z dobře obecně známé rovnice tomuto stylu vlastní… 3. Nově se objevivší mediální hvězda na naší scéně Paladran představuje skaldbu „Rustem“ coby ochutnávku z mini „Nordfyr“ a vězte, že momentální úspěšnost tohoto spolku rozhodně není náhodná, jelikož se jedná o porcičku úžasného prog folk metalu – ne náhodou v režii dalšího ex člena SSOGE Hyenika. Čtvrtá partička jsou troufám si říct již dostatečně prověření slováci Digitus In Rento. Tahle partička si ulítla na moderním crossoveru, tak trošku v duchu finských úleťáků Waltari a dle mého se jim daří více než dobře. Následuje trojlístek grindových sypanic v podobě Rompeprop, Jig Ai a Critical Madness. Rompeprop jsou myslím již dostatečně zavedeným pojmem a Jig Ai hrají v podobném duchu, takže komentář je podle mne vcelku zbytečný. Critical Madness se už recenze na jejich debut tady někde válí, takže hodnotit hodnocené taktéž nemá smysl, avšak podotknu, že na kompilačku zařadili dle mého jeden ze svých slabších songů (nakolik to byla vůle jejich, či firmy netuším). Na řadu přichází Invasion To Privacy, což je pro mne naprosto neznámá formace a zároveň trošku tip do budoucna, páč jejich crossover nezní vůbec marně. 9. Crashpoint jsou rozhodně mí oblíbenci – moderní crossover s výraznou slapující basou a rapujícím zpěvem nemohou urazit nikoho, komu je tento hudební styl vlastní. To ovšem o následující Pergamen rozhodně tvrdit nemohu, jelikož staromilskou formu česky zpívaného blacku považuju za minimálně vyčpělou a přítomnost jistých melodických zatáček na tomto faktu nic nemění… 11. Elysium posíleni o nového vokálistu Jirku (ex Parricide) jsou jasným příslibem do budoucna, alespoň co se death metalové škatulky týče. Torthary jsou na tuzemské scéně nebál bych se říct legendou a materiál z nové desky „Reborn“ je citelným návratem ke kořenům této deathové formace – čili po experimentálních obdobích opět návrat k více hrubozrnnému projevu. 12. Apatheia – kurva a teď POZOR!!! Velice křehká záležitost, která myslím si docela férově strčí do kapsy takové Support Lesbiens – nádherná v podstatě rádiovka obohacená o decentní cello, rozhodně veliký tip pro všechny melancholiky a otevřené posluchače. Následují opět bratia z východu, slováci Ethereal Pandemonium. U této formace bohužel musím prohlásit, že má patrně vrchol za sebou dříve než ho vůbec prodělala – skupina jež měla pár let zpět výborně našlápnuto na svou pozici alespoň co se prezentovaného songu „Vespertine“ týče (zbytek alba jsem neslyšel) nenavazuje a propadá se do pro mne nezajímavých poloh. Sad Hormony jsou má oblíbena skupina, ale v případě písně „Unclean“ budu opět kritický (opět se jedná pouze o tuto skladbu, zbytek alba je mi prozatím utajen). Ty tam jsou časy odlehčených a výborně šlapajících rockových písniček a dokonce ani Skunyho (jinak vždy výtečný) vokál mi příjde jakýsi „tahaný z rezerv“ a dřívější svěží kytarová práce vzala taktéž zasvé. Další v pořadí Hibakusha jsou platni svému názvu, tedy přesněji řečeno ekvivalentu „hibaj, kuš :)“ tedy s ničím se moc nesrat a pěkně honem kupředu v rytmu grindovém. Onanizer jsou na tom v podstatě úplně stejně, snad až na to že jejich punkově rytmické výlety jsou přece jen o fous zajímavější. Dark Angels si již svou dávku kritiky na těchto stránkách vypily, takže snad jen pro pořádek chca nechca musím prohlásit že v konkurenci zde zúčastněných skupin vzbuzují pouze lítostivý úsměv – prostě „agro“. Doomas, hmm, ehmm, mno nevím potenciál by to snad i mělo, ale zvuk mě sere a dívčí zpěv ala hrací skříňka pro panenky taktéž – jinak jakýsi doom metal trpící neduhy „ani ryba ani rak“ – vím, že z toho asi nic nepochopíte, ale vězte, že já vlastně taky ne. Holt jsou případy, kdy prostě nevím… V Psycho Radio pokud vím je zainteresován nějaký ex člen vynikajících Korf , tudíž o kvalitu je podstatě postaráno hned ze startu – dodám jen že se šlape v nirvanovsky rockových vodách s neuvěřitelně průrazným až zahraničním zvukem – 100% tip. Moraváci Shaark si drhnou svoji písničku již drahno let a nutno podotknout, že ze svých snah ani o píď nepolevují = velice kvalitní porce thrash metalu v podání této stálice. 22. Delf 99 a jejich pecka „Kontakt“ je nálož úderného HC, který se nesere s ničím co mu stojí v cestě, možná krapet lepší zvuk a výsledek by zabíjel. Každopádně na živo jistě palba. Samí konec kompilačky obstarali slováci ČAD a jejich kritika společnosti v podání crustového songu „Člověk Nie“ – závěr jak má být – bezservítková vyhlazovačka.

První Pařátí kompilace dopadla dle mého na výbornou a jak jsem v úvodu zmínil přeju klukům ať jim to vydrží a těším se na „Shadows From Underground“ vol 2.